Honzův pohled

Vánoce mám rád. Je to pro mě čas pohody a odpočinku. Nijak mě ani nesíří, že je to kalendářem daný „Čas pohody“ (ono kdo ví, jestli bych si takový čas v roce vyhradil, kdyby to v tom kalendáři nebylo…)

Letos jsem si užil Vánoce obvzlášť dobře. Celý týden jsem si hrál se svou novou hračkou HTC TyTN II, spal do dvou odpoledne, chodil hrát hokej a jedl. Pohoda.

Mnoho lidí má s Vánoci spojené dárky. Já taky. Pro mě ale Vánoční dárek není cokoliv, co se dá pod stromek. Dávat opravdové dárky podle mě není vůbec jednoduché a ne každý to umí. Klíč k dobrému vánočnímu dárku je podle mě „potěšit“ a i trošku „překvapit“. K tomu, abyste toto dokázali, musíte obdarovaného dobře znát.

Cena u dobrých dárků podle mě také velkou roli nehraje. Ne, opravdu nepíšu o letošních Vánocích kvůli svému novému PDA. Dostal jsem ho sice v období Vánoc od svého velmi dobrého zaměstnavatele firmy DD PNEU s.r.o., ale jakkoliv milý dárek to byl, za Vánoční dárek jako takový ho nepovažuji (původně jsem ho stejně měl dostat v únoru…)

Existuje jedna kategorie dárků, kterých o Vánocích skoro děsím. Říkám jim „Dárky pro Vánoce“ (nebo taky ad-hoc dárky, abych vypadal děsně chytej), tj. dárky, které se dávají jenom proto, že jsou Vánoce. Kdo mě zná tak ví, že trpím chorobnou upřímností. Je pro mě potom problém mít radost z něčeho, co se mi moc nelíbí a co asi nikdy ani nevyužiji.

Míša mě asi letos naučila rozeznávat další kategorii dárků, které jsem dříve počítal do výše uvedené kategorie. Jsou to konkrétně dárky, které si dávají lidé v církvi. Většinou celkem anonymní maličkosti. Musím uznat, že to, že někdo chce někomu udělat radost, není nikdy špatné a tudíž je to vlastně fajn. Je to asi spíš můj problém, že takové dárky neumím moc přijímat. Třeba se to časem naučím – do té doby budu při předávání talových dárků snad vždycky s Míšou a ta to umí dobře.

Na privátě máme internet za 150 Kč měsíčně. Jsou to „tři megabity“, což je podle mě pro normální práci celkem dostačující rychlost. Internet poskutuje majitel domu – po domě dal pár AP a za používání vybírá zmiňovaných 150 Kč. Já osobně jsem moc rád, že tuto možnost připojení mám a ať si kdo chce co chce říká, nepřijde mi to nijak drahé.

Jeden nejmenovaný spolunájemník chtěl tento internet také využívat, tak se mě přišel zeptat na klíč pro přístup do sítě. Když jsem mu říkal, že se musí nahlásit a platit 150 Kč měsíčně, reagoval větou „Tyjo, sto padesát korun od každého, vždyť na tom musí strašně vydělat!“

Komentovat to asi nená cenu. Kdo mě pochopil, komentář nepotřebuje. A kdo mě nepochopil, toho komentář na blogu nepřevychová.

Jsem z toho zmaten. Jeden výrobek se chlubí „Novou recepturou“, jiný zase „Tradiční recepturou“ a oba to používají k reklamě a považují to za svou výhodu.

Osobně bych se asi přiklonil spíš k té tradiční receptuře, protože pojem nová receptura ve mně evokuje myšlenku, že ta stará receptura se až zas tak nepovedla, tak snad tato bude lepší. Na druhou stranu to taky může znamenat „Nová receptura je ještě o trošku lepší než ta minulá.“

Tak nevím, co si vybrat. Mám v tom asi opravdu zmatek. Asi nad tím stejně jako dřív nebudu přemýšlet a budu kupovat potraviny bez ohledu na novou nebo starou recepturu.