Nicméně o správnosti mého rozhodnutí mě utvrdil pohled na výpis z ČSOB účtu dnes večer, na kterém se objevila položka „Zrušení SIPO – 40 Kč“. Uvědomuji si, že jsem dnes mimo jiné opravdu podepisoval žádost o zrušení SIPO, chápal jsem to však pouze jako jeden z nutných kroků vedle rušení kreditní karty apod. Není potřeba dlouhosáhle popisovat, co už bylo napsáno dříve. Stalo se mi přesne to, co popisuje článek na Aktuálně. Ještě že už jsem neměl na účtu žádné trvalé příkazy a přišlo mě bezplatné rušení účtu na pouhých 40 Kč.

Ze strany ČSOB to vnímám jako zajímavý způsob říkání „Nashledanou“. Obávám se, že po tomto (a jiných) zážitcích se s ČSOB už asi nesetkáme.

Hledal jsem eshop, který by tento strojek měl skladem a za rozumnou cenu. Jako dobrá volba se jevil www.philipscr.cz. Nepodporují sice platbu kartou, ale zato jde zaplatit převodem na účet v ČSOB, což je stejná banka, jako mám já, takže byla platba okamžitá. Zboží jsem objednával v noci z neděle na pondělí, tak jsem se těšil, že bych ho mohl mít tak kolem středy doma.

Když ale ještě v úterý byla moje objednávka v jejich systému označena jako „potvrzená zákazníkem“ a nepřišel mi žádný email potvrzující platbu, do firmy jsem zavolal. Tam mi potvrdili, že jsem to opravdu zaplatil a že tedy nebrání nic tomu, aby to mohli poslat – že to přeci mají skladem. Ještě v úterý nebo ve středu nejdéle mi to tedy posílají a stejný den večer prý dostanu emailem číslo balíku České pošty. S díky jsem se rozloučil a opět se začal těšit.

Ani ve čtvrtek ráno ale nebyl v mé poště žádný email s číslem balíku. Volal jsem tedy do firmy znova. Ráno mi to nikdo nebral. Odpoledne jsem měl štěstí na mobilním telefonu. Když si dohledali moji objednávku, tak mi (jako by nic) sdělili, že tento strojek nemají skladem, ale že by je měli dostat zítra (v pátek). Že mi ho tedy zítra pošlou a v pondělí by tady mohl být. Zkusil jsem se jako že rozčílit, že se mi to tedy moc nelíbí, že když psali, že to mají skladem a ještě mi to říkali po telefonu, že jsem jako tedy čekal, že to budu mít rovnou, ale po chvíli jsem se na to vykašlal. Nemělo to smysl.

Na vlastní kůži se mi tedy potvrdilo, že některé firmy sice inzerují, že mají zboží skladem (některé omylem, některé úmyslně za cílem získání více zákazníků) i když ho vlastně skladem nemají. Firma Bonat, s.r.o (www.philipscr.cz) k nim patří (ať už z prvního nebo druhého důvodu).

Jedu učit na fakultu. Na Moravském náměstí musím přesedat. Z dálky jsem viděl, že tam stojí moje šalina, tak jsem ji doběhl. Naskočil jsem rychle do posledních dveří. Stoupl jsem si na poslední schůdek u dveří, abych nikomu nepřekážel. Ze zády se mi ozve: „Co ten batoh, vole?“ Odpověděl jsem: „Jasně, hned si ho sundám.“ (což jsem měl v plánu i bez jeho upozornění udělat). Chlapík na to: „Drž hubu, vole!“ Odpovídám opatrně: „Jo, jasně, vždyť já nezačal mluvit.“ Tato odpověď chlapíka neuklidnila a ba naopak ještě víc rozčílila a znova na mě: „Drž hubu, vole!“ Už jsem nic neodpovídal. Najednou mi ale přiletěla rána loktem do spánku. Nevěděl jsem co dělat. Nad odporem jsem ani nepřemýšlel – byl jsem proti němu jak David proti Goliášovi a prát jsem se stejně nikdy neuměl. Vystoupil jsem tedy z ještě otevřených dveří se slovy, že pojedu radši další šalinou. Stihnul jsem ale ještě přeběhnout do jiných dveří stejné šaliny. Až na fakultu jsem potom dorazil bez dalších problému.

Pořád se mi honí hlavou, jestli jsem něco řekl tak strašně hrubě nebo neslušně nebo co jsem udělal tak hrozného, že jsem za to dostal přes dršťku. Taky přemýšlím, jestli bylo správné se jen tak stáhnout a dál to neřešit. Jestli jsem neměl zavolat Policii nebo tak něco. Nebo že ji nezavolal nikdo jiný. Asi na tom není nic divného, že v šalině někdo někomu jednu natáhne.

Bylo by sobecké nechat si ho pro sebe, takže nabízíme vzpomínku na letní svatební veselí všem, kdo o ní mají zájem. Můžete si buď stáhnout ISO obraz DVD disku a vypálit si ho sami, nebo mě kontaktovat a já vám ho rád vypálím a nějak doručím.

Ještě jednou děkujeme, Milane. Moc si vážíme Tvojí práce.

Doufám, že o víkendu ještě znovu zafouká, abych si mohl pořádně zalétat.

A teď bych měl radši letět do postele.

Když jsme v sobotu konečně dorazili na louku, záhy jsme zjistili, že nám něco chybí. Vybavení jsme měli všechno, jenom vítr nám chyběl jak Saša Mírovi a Evičce na obřadu. Předpověď rychlosti větru se se sekla stejně, jako s dnešními teplotami kolem dvaceti stupňů v Pardubicích. O větru 10km/h jsme si mohli nechat zdát stejně jako o tom, že nás dneska na Velké pardubické zahřeje sluníčko.

Po několika marných pokusech vzlétnout alespoň ve větrném poryvu jsme to vzdali. Ani za fotku to nestálo. Draka jsem vyfotil alespoň doma na podlaze – třeba to v nějakém dalším chlapovi probudí kus kluka a bude si od manželky také takového přát :)

Fotky z procházky stojí za prohlídnutí, i když na nich draka nenajdete.

P.S.: Podle předpovědi by mělo pěkně foukat v pátek odpoledne. Doufám, že se trefí lépe než včera a dneska.

VoIP telefon jsem nám zřídil, abychom mohli zůstat ve spojení s lidmi z Kutné Hory a zároveň nás to nezrujnovalo. Přeci jen, když se vynásobí 4Kč za minutu volání z mobilu třeba dvaceti a výsledek se vynásobí třeba deseti (skromný odhad) není to úplně malé číslo. Od VoIP tedy snížení faktur za mobily. Příjemným vedlejším účinkem je to, že můžu vyzkoušet VoIP v praxi.

Zatím jsem udělal jen pár zkušebních hovorů na pevné linky a měl jsem jeden příchozí hovor. Kvalita hovoru je bezproblémová. Nikdo nepoznal rozdíl oproti volání s kýmkoliv jiným. Ze zařízení mám opravdu radost a jsem zvědav, jak bude fungovat dále. Jestli se osvědčí, přetáhnu na VoIP možná i rodiče.

Místo toho sedím v pohodlí našeho bytu v Brně a píšu článek, kterým chci vzdát Bohu chválu za to, že nás ochránil.

Na cestu do Brna jsme se dneska vydali někdy v půl deváte a cesta nebyla moc příjemná – pršelo a nebylo moc dobře vidět. Krátkou chvíli po té, co jsem najel na dálnici jsem uslyšel divný hluk z pravé strany. Bylo odtamtud slyšet, jak jde voda od pneumatik, hodně vody od pneumatik. Když jsem se na pravou stranu podíval, tak už bylo auto, které nás předjíždělo ve smyku a točilo hodiny. Děkujeme Bohu za to, že jsem si zachoval klidnou hlavu při řízení a opatrně jsem odbočil do pravého odstavného pruhu. Viděli jsme, že chybělo opravdu jenom pár centimetrů a točící se auto trefilo špičku našeho auta a mohli jsme se tam točit spolu. Nevěřím, že by se nenašlo alespoň jedno auto, které by rychlost na dálnici nestihlo dobrzdit a řetězová bouračka by byla na světě. Po několika desítkách metrů jsme zastavili v odstavném pruhu. Nabourané auto už se netočilo. Jeho konečná poloha byla kolmo na svodidla, o která se zřejmě také několikrát otřelo. Nějakou chvíli jsme čekali a pozorovali posádku. Když všichni vylezli a bylo jasné, že se nikomu nic nestalo a nikdo se nevydával naším směrem, odjeli jsme.

Ještě jednou díky Bohu za to, že nás zázračně ochránil, i když jsme byli od bouračky pouhých několik centimetrů.

Plánoval jsem přijet do Brna minulý týden ve čtvrtek a potkat se tu s rodiči, kteří by zde končili dovolenou na kolech. Počasí je ale donutilo ukončit svoji dovolenou o den dříve a tak jsem pro ně ve středu jel do rakouského Tulln. 200 km autem pro mě byla radost, cestu jsem si opravdu užil.

Ve čtvrtek jsem převzal byt a začali jsme ho s rodiči přizpůsobovat k bydlení. Minulí nájemníci byli jaksi méně citliví na nepořádek a ještě ke všemu s nimi byt obýval psík, který si zřejmě ulevil, kde se mu zrovna chtělo. Koberce tedy musely pryč. I když je byt starý pouhý půlrok, rozhodli jsme se i vymalovat. Jakkoli je náš byt krásný, jeho rozloha není úplně velká. S taťkou jsme ale vymysleli a vyrobili šikovné police do chodby a do ložnice, takže máme kam strkat věci a ještě jsme ušetřili za skříně.

V sobotu veřer přijela Míša a v neděli jsme koupili nové koberce a taťka nám je položil. Bez něj bychom to asi nedokázali, takže ještě jednou díky.

Dneska jsme byli snad už na poslední návštěvě Ikey a nakoupili poslední maličkosti do bytu. Teď už je tedy téměř kompletně vybaven a už se těšíme, až se do něj v září úplně nastěhujeme.

Pro představu, jak to u nás vypadá, přikládám pár fotek.

Vytáhl jsem si „Regulární jazyky“ a „Databáze II“. Za první otázku, tu z teoretické informatiky, jsem byl opravdu rád. Mezi otázkami z teoretického okruhu bylo totiž nemálo otázek, na které bych nevěděl jak odpovědět… Naopak „Databáze II“ jsem moc nechtěl, ale nakonec se ukázaly jako dobrá volba.

Díky všem, kteří na mě v pro mě nelehké chvíle mysleli a samozřejmě Bohu – bez něj si to nedokáži představit.