Jak jsem dostal po dršťce

Pokusím se omezit se na pouhé věrné převyprávění příběhu, který se mi stal dneska kolem poledne.

Jedu učit na fakultu. Na Moravském náměstí musím přesedat. Z dálky jsem viděl, že tam stojí moje šalina, tak jsem ji doběhl. Naskočil jsem rychle do posledních dveří. Stoupl jsem si na poslední schůdek u dveří, abych nikomu nepřekážel. Ze zády se mi ozve: „Co ten batoh, vole?“ Odpověděl jsem: „Jasně, hned si ho sundám.“ (což jsem měl v plánu i bez jeho upozornění udělat). Chlapík na to: „Drž hubu, vole!“ Odpovídám opatrně: „Jo, jasně, vždyť já nezačal mluvit.“ Tato odpověď chlapíka neuklidnila a ba naopak ještě víc rozčílila a znova na mě: „Drž hubu, vole!“ Už jsem nic neodpovídal. Najednou mi ale přiletěla rána loktem do spánku. Nevěděl jsem co dělat. Nad odporem jsem ani nepřemýšlel – byl jsem proti němu jak David proti Goliášovi a prát jsem se stejně nikdy neuměl. Vystoupil jsem tedy z ještě otevřených dveří se slovy, že pojedu radši další šalinou. Stihnul jsem ale ještě přeběhnout do jiných dveří stejné šaliny. Až na fakultu jsem potom dorazil bez dalších problému.

Pořád se mi honí hlavou, jestli jsem něco řekl tak strašně hrubě nebo neslušně nebo co jsem udělal tak hrozného, že jsem za to dostal přes dršťku. Taky přemýšlím, jestli bylo správné se jen tak stáhnout a dál to neřešit. Jestli jsem neměl zavolat Policii nebo tak něco. Nebo že ji nezavolal nikdo jiný. Asi na tom není nic divného, že v šalině někdo někomu jednu natáhne.

Tags: ,

4 Responses to “Jak jsem dostal po dršťce”

  1. MarkétaPy napsal:

    To je fakt drsný. Když se člověk střetne s takhle bezdůvodným zlem, je to vždycky jak rána palicí do hlavy, v tvém případě bohužel doslova.
    Myslím, že jsi reagoval správně. Ten člověk byl evidentně nějak napruženej, možná opilej, možná bůhvíco. Vyvolat s ním konflikt by podle mě nemohlo skončit čestnou výhrou. Ale vím, že z toho vždycky zůstane hnusná pachuť. protože úplně bytostně cítíme, že tohle prostě NENÍ normální.

  2. Petr napsal:

    Taky už jsem se s tímto setkal. Ono to je většinou prostě bezdůvodné napadení.. myslím, že důvod si mu k tomu nedal, někdo k tomu důvod prostě nepotřebuje..

  3. Tom napsal:

    mi to neda, abych nepridal svoji trosku do mlyna, i kdyz to nemelo takove nasledky jako tvuj pribeh, ale povahove se s tebou ztotoznuji. jel jsem jako kazdy patek domu vlakem, nebyla to lokalka, ale vlak s vagony bez kupe, jak jsou vzdy dve lavice proti sobe na kazde strane a uprostred vagonu ulicka. i kdyz byl patek, tak vagon byl krome nas a nasledujicich osob prazdny. sedim si, ctu, periferne pozoruju v diagonale prede mnou chlapa zednicky obleceneho, postavou taktez korba, bavil se s nekym, koho nebylo z meho pohledu videt. na nejake zastavce vystupovali, prochazeji kolem me, jenom tak zbezne, spis automaticky, zvednu hlavu od knihy a v tom ten chlap korba se ke mne nahnul a rika: „z takovejch lidi jako ty, se mi dela blbe“ – presne si uz ty slova nepamatuju, ale neco v tom smyslu… samozrejme jsem zustal zkoprnely sedet, ani hlasku jsem nevydal, ale chlap se zase zvedl a normalne vystoupil z vlaku.
    dodnes to nechapu, co to melo znamenat, nikdy predtim ani potom jsem toho cloveka nevidel a stejne bych ho ani nepoznal. pravdepodobne to nemelo znamenat nic, asi mel jen chut se na nekoho vytahnout, protoze mu muselo byt jasne, ze ja sam zadny odpor klast nebudu.
    na svete bude asi podobnych magoru vic…

  4. No jo, nezbývá než doufat, že se o taková individua nějak postará evoluce… :-/

Leave a Reply