Včera večer jsem chtěl připravit nějaké obrázky na naše svatební
stránky a ve chvíli, kdy jsem chtěl připojit externí HDD, počítač se restartoval.
Restart bych ještě zkousnul, horší ale bylo, že po restartu už
nenaběhnul.
Lidi, zálohujte!
V takových chvílích člověk začne přemýšlet, jak stará je poslední
záloha. Počítač samozřejmě havaruje ve chvíli, kdy je vaše záloha
pořádně stará. Já zálohuji jak doma na síťový HDD, tak na externí HDD,
který vozím s sebou. Jakkoliv mám zálohování automatizované, je to
nuda… Člověk musí poslouchat, jak mu šrotí HDD a snášet pomalejší
odezvy již tak pomalého notebookového HDD. Poslední dobou jsem kvůli tomu
moc často nezálohoval, „vždyť jsem ty zálohy stejně nikdy
nepotřeboval“. Moje poslední záloha byla tedy přes 3 týdny stará –
nic moc.
Mám tendenci (netvrdím, že dobrou), spoléhat dokud to jen jde na sebe a
až potom prosit Boha o pomoc. Dlouho jsem se tedy bránil dát situaci Bohu.
Po nějaké době snažení jsem to ale vzdal. Namířil jsem si to do školy
s tím, že se po cestě budu za situaci modlit a budu doufat, že až se
vrátím, data z notebooku dostanu. Po cestě do školy jsem se tedy modlil.
Prvotně jsem se musel Bohu omluvit za mojí snahu řešit věci sám a
spoléhat na něj „až když hoří“.
Ve škole jsem si začal procházet nějaké věci na státnice (zasekl jsem
se na množinách a nostalgicky vzpomínal na prvák, kdy to bylo všechno
nové). Domů jsem šel, až když mě vyhodili z počítačové haly.
Počítač se ani po příchodu domů nerozběhl. Nerozběhl se ale ani při
bootování z CD. Začal jsem mít podezření na desku. Desku si ale člověk
jen tak nevymění… Další přišly na řadu paměti. Zkusil jsem jednu ze
dvou vyndat a helemese – počítač se zapnul a už 10 hodin v kuse běží
První úkol byl samozřejmě zazálohovat data.
Celou noc jsem tedy kopíroval data. Data jsou tedy v bezpečí. A já? Mě
můj počítač přiměl, pokořit se před Bohem, díky mu za to.